Úvodem
Nedávno byla publikována studie popisující možný vliv vitaminu D v souvislosti s diabetem 1. typu. Prevalence diabetu 1. typu (T1D) neustále a globálně stoupá a k tomuto trendu může přispívat vitamin D jakožto ovlilvnitelný rizikový faktor. Tento systematický přehled zkoumá dostuppnou literautur týkající se vitaminu D a T1D.
Metodika
Autoři dokázali identifikovat 22 prací zkoumající roli vitaminu D v kultivovaných liniích β-buněk, tkáni nebo perfundované slinivce břišní a 28 prací zkoumajících vitamin D u lidí nebo tkáňových struktur.
Výsledky
Dostupná literatura uvádí vcelku silné důkazy o přímé souvislosti mezi T1D a nízkou hladinou cirkulujícího vitaminu D. Existují také důkazy na vyšší úrovni (systematické přehledy, metaanalýzy), které deklarují, že adekvátní stav vitaminu D v raném věku snižuje riziko T1D.
Několik studií na zvířatech ukazuje poškození způsobené nedostatkem vitaminu D a ve většině studií je přínos léčby/suplementace vitaminu D naprosto jasný. Klinické studie uvádějí souvislost mezi polymorfismy VDR a rizikem T1D a funkcí β-buněk hodnocenou pomocí C-peptidu.
Závěry
Dohromady všechny důkazy naznačují, že udržování optimální hladiny cirkulujícího 25D může snížit riziko T1D a může mít přínos pro oddálení rozvoje absolutního nebo téměř absolutního nedostatku C-peptidu. Vzhledem k téměř úplné ztrátě β-buněk v době klinické diagnózy je bohužel méně pravděpodobné, že vitamin D bude užitečný po vzniku onemocnění.
Nicméně vzhledem k velmi nízké toxicitě 25D a známým přínosům zachování pozitivity C-peptidu lze doporučit zvážení denní suplementace cholekalciferolem u osob s T1D a osob s vysokým rizikem T1D, zejména pokud mají insuficienci vitaminu D.
