Sérové koncentrace vitaminu D v rozsahu 75–110 nmol/l jsou spojeny s optimálním ovlivněním většiny muskuloskeletálních parametrů a nezvyšují přitom zdravotní rizika. Těchto koncentrací je spolehlivě dosaženo užíváním denní dávky vitaminu D 1.800 – 4.000 IU. Horním limitem bezpečného dávkování vitaminu D je 10.000 IU denně.
Nezbytná dávka vitaminu D se interindividuálně liší, m. j. v závislosti na vstupní hladině vitaminu D, hodnotě body mass indexu, expozici slunečnímu záření, podílu tukové tkáně. Dávka 800 IU denně může postačovat u jedinců s pravidelnou expozicí slunečnímu záření.
Příjem 2.000 IU denně či vyšší je vhodný u jedinců s omezenou expozicí UV záření, pacientů s prokázanou osteoporózou, malabsorpcí, dále u obézních osob a u neevropských etnik.
Jednorázové vysoké dávky 50.000–100.000 IU jsou vhodné pouze jako startovací/nasycovací u pacientů s velmi nízkými hodnotami vitaminu D.
Preferováno by mělo být perorální podávání v kratších intervalech, obvykle 1x denně či 1x týdně.
U pacientů s pokročilejší poruchou exkreční funkce ledvin je místo přirozeného vitaminu D vhodné zvážit aplikaci alfakalcidiolu.
Důsledná suplementace vápníkem a vitaminem D je nezbytným opatřením zejména u pacientů s osteoporózou, kteří užívají antiresorpční léčbu.
