Nedostatek vitaminu D je častým nálezem u hospitalizovaných pacientek po menopauze, u nichž je pak vysoké riziko zlomenin.
Tato randomizovaná, dvojitě zaslepená klinická studie porovnala účinnost a bezpečnost podávání vitaminu D v dávce 40.000 IU proti 100.000 IU jednou týdně po dobu 3 měsíců u hospitalizovaných pacientek po menopauze, které trpěly nedostatkem vitaminu D.
V této klinické studii byl podáván vitamin D2 (ergokalciferol), který podle jiných studií má nižší účinnost a jiný metabolizmus ve srovnání s vitaminem D3 (cholekalciferolem) a v současnosti se již pro léčbu nedostatku vitaminu D nedoporučuje. Dávka 40.000 IU ergokalciferolu odpovídá přibližně 20.000 IU cholekalciferolu a dávka 100.000 IU ergokalciferolu odpovídá přibližně 50.000 IU cholekalciferolu.
Výsledky: 94 pacientek bylo zařazeno do studie a pravidelně jim byly kontrolovány krevní hodnoty a specifické dotazníky hodnotící kvalitu života. Přes 90 % pacientek s vyššími dávkami vitaminu D dosáhlo optimálních hladin vitaminu D v krvi oproti 66 % s nižší dávkou. 100 % pacientek s nejnižšími výchozími hladinami vitaminu D ve skupině léčené vyššími dávkami dosáhlo normálních krevních hladin vitaminu D oproti 16,7 % ve skupině léčené nižšími dávkami. Frekvence a závažnost nežádoucích účinků byla u obou skupin stejná.
Závěry: Podáváním vyšších dávek vitaminu D docílilo lepší úpravy jeho sérových hladin. U osob s velmi nízkou hladinou vitaminu D se preferují vyšší dávky vitaminu D.
