Úvod
Dosud lze z dosavadních výzkumů pozorovat, že imunohistochemické důkazy receptoru pro vitamin D (VDR) byly prokázány v non-neuronálních gliových buňkách a že vitamin D může ovlivňovat expresi neurotrofických faktorů in vitro. Existuje relativně málo poznatků o tom, jak vitamin D uplatňuje genomické účinky v mozkových buňkách.
V posledních letech ukázal výzkum na neuronech, ostatních neuronálních buňkách, a v lidských i zvířecích mozcích to, že mozek disponuje molekulárními mechanismy pro účinek vitaminu D, a také to, že VDR regulují expresi cílových genů v neuronální soustavě. Nedávno byly odhaleny nové epigenetické mechanismy , na které se vitamin D zaměřuje při expresi genů ve vyvíjejícím se mozku.
Účinek v neuronech
V neuronech vedou změny vitaminu D k regulacím cytokinů a bylo prokázáno, že vitamin D ovlivňuje diferenciaci buněk, expresi neurotrofinů, intracelulární signalizaci vápníku, uvolňování neurotransmiterů, antioxidační aktivitu, protizánětlivé působení, reaktivitu na stres a expresi genů/proteinů důležitých pro fyziologii neuronů.
Epidemiologie
Existují spolehlivá epidemiologická data spojující embryonální nebo novorozenecký nedostatek vitaminu D se zvýšeným rizikem neurovývojových poruch, jako je schizofrenie, autismus a porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). Byla publikována také řada studií, které naznačují, že nedostatek vitaminu D u dospělých může souviset s některými neurodegenerativními stavy.
Patofyziologie
Dostupné studie ukazují, že nízké hladiny vitaminu D skutečně nepříznivě ovlivňují utváření neuronů a jak by zmíněné změny mohly vést k jemným změnám ve funkci a chování mozkových drah.
