Klinická studie amerických autorů hodnotila, jakou dávkou perorálně podávaného vitaminu D je možné udržet nebo dosáhnout určité sérové koncentrace 25-hydroxycholecalciferolu (25(OH)D3 = vitaminu D).
Studie vzala v potaz, že lidské tělo obsahuje v tukové tkáni určité množství vitaminu D, které si člověk uložil do zásoby v letních měsících, kdy se mu vitamin D vytvořil působením slunečního záření na kůži. V podzimních a zimních měsících, kdy se vlivem poklesu míry a intenzity slunečního svitu nedokáže v kůži syntetizovat vitamin D, je člověk odkázán pouze na své zásoby vitaminu D z předchozího léta a na příjem vitaminu D běžnou stravou, doplňky, nebo léky.
Do studie bylo zařazeno 67 zdravých mužů, kteří běžnou stravou neužívali více než 5 μg vitaminu D. Tito muži žili v části USA, kde po dobu studie sluneční záření nebylo schopné vytvořit v kůži další vitamin D. Koncentrace vitaminu D v jejich krvi proto odpovídala součtu příjmu vitaminu D ze stravy a ze zásob.
Účastníci studie se rozdělili do 4 skupin, ve kterých po dobu 20 týdnů v podzimních a zimních měsících užívali každý den:
- 1. skupina: žádný další vitamin D (tedy jejich hladina vitaminu D odpovídala zásobám);
- 2. skupina: 836 IU (20.9 μg) vitaminu D v tabletě doplňku stravy (doplněk stravy byl sice označen 1.000 IU, ale laboratorní analýzou se zjistil obsah pouze 836 IU vitaminu D);
- 3. skupina: 5.500 IU (137,5 μg) vitaminu D v tabletě doplňku stravy (doplněk stravy byl sice označen 5.000 IU, ale laboratorní analýzou se zjistil obsah 5.500 IU vitaminu D);
- 4. skupina: 11.000 IU (275 μg) vitaminu D ve dvou tabletách doplňku stravy jako 3. skupina.
Na začátku studie měli účastníci studie průměrnou hladinu vitaminu D v krvi 70 nmol/l. Po ukončení studie se koncentrace v jednotlivých skupinách změnily následovně:
- 1. skupina: -11,4 nmol/l
- 2. skupina: +12 nmol/l
- 3. skupina: +91,3 nmol/l
- 4. skupina: +158,4 nmol/l
Z uvedených výsledků vyplývá, že existuje přímo úměrný vztah mezi optimální denní dávkou vitaminu D nutnou k udržení či dosažení určité koncentrace vitaminu D v krvi. Tento vztah se dá vyjádřit koeficientem 0,7. Dávku vitaminu D použijeme v mikrogramech a hladinu vitaminu D v krvi v nmol/l.
Příklad použití koeficientu 0,7: U pacienta s nedostatečnou hladinou vitaminu D 50 nmol/l chceme dosáhnout normální hladiny 80 nmol/l. Potřebujeme tady jeho hladinu vitaminu D zvýšit o 30 nmol/l. K tomu potřebuje tento člověk užívat denně 30/0,7 = 43 μg vitaminu D = 1.700 IU vitaminu D. Následně, pokud chceme, aby si pacient tuto vyšší hladinu vitaminu D i nadále držel, potřebuje k jejímu udržení alespoň 80/0,7 = 114 μg (cca 4.600 IU) vitaminu D denně.
Z této studie vyplývá, že pokud by např. 70letý člověk užíval denně pouze 600 IU vitaminu D, tato dávka by mu stačila pouze k udržení sérové hladiny vitaminu D 12,5 nmol/l, což je velice nízká koncentrace, která by vysoce pravděpodobně vedla k odvápňování kostí. Dokonce i v případě, že by tato osoba užívala trojnásobnou dávku vitaminu D (1.800 IU denně), dosáhla by hladiny pouze 37,5 nmol/l, což je rovněž nedostatečné pro správné fungování organizmu.
Hladina parathormonu (PTH) se v 1. skupině zvýšila o 6%, zatímco ve 4. skupině poklesla o 24%. Ve 2. a 3. skupině se hladina PTH nezměnila. PTH je hormon z příštítných tělísek, jehož hladina v krvi se zvyšuje při nedostatku vápníku (a vitaminu D) v krvi a klesá při jejich dostatku. Hladina vápníku se měřila pouze ve 3. a 4. skupině a po celou dobu studie se nezměnila. Z toho vyplývá, že dávky 5.000 IU a 11.000 IU vitaminu D denně po dobu 20 týdnů byly pro zdravé osoby bezpečné.
Tato studie ukazuje, že průměrná denní potřeba vitaminu D se zřejmě pohybuje v kolem 4.000 IU a i dávka 11.000 IU vitaminu D denně je bezpečná.
Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že pro správné léčebné či preventivní nastavení optimální dávky vitaminu D k suplementaci je vhodnější použít vitamin D3 ve formě léku, než ve formě doplňku stravy. Obsah vitaminu D v léku musí obsahovat deklarované množství vitaminu D na obalu a to v každé šarži léku a po celou dobu použitelnosti léku. Soulad obsahu s deklarovaným množstvím ověřuje Státní ústav pro kontrolu léčiv. U doplňků stravy se obsah vitaminu D deklarovaný na obalu může i významně lišit od skutečného obsahu, jelikož skutečný obsahu vitaminu nekontroluje nezávislá státní instituce. Skutečný obsah látek v doplňku stravy tak závisí pouze na kvalitě a serióznosti jeho výrobce.
