Úvod a cíl

Deprese, zejména velká depresivní porucha (major depressive disorder, MDD), představuje významný zdravotní problém se závažnými dopady na kvalitu života, funkční schopnosti i celkové zdraví stárnoucí populace. Navzdory dostupným terapeutickým možnostem zůstává primární prevence deprese omezená, a proto se zvyšuje zájem o potenciální modifikovatelné faktory, včetně výživy a mikronutrientů.

Vitamin D je biologicky aktivní látka s hormonálními účinky, která se účastní regulace imunitních, zánětlivých a neurobiologických procesů. Experimentální i observační studie naznačovaly souvislost mezi nízkými hladinami vitaminu D a vyšším výskytem depresivních symptomů. Zatímco některé intervenční studie prokázaly mírný přínos suplementace vitaminu D u pacientů s již existující depresí, důkazy pro jeho roli v primární prevenci MDD zůstávaly nejednoznačné, zejména v běžné, relativně zdravé populaci.

Cílem studie bylo posoudit, zda dlouhodobá suplementace vitaminu D₃ v dávkách 1 600 IU nebo 3 200 IU denně snižuje incidenci velké depresivní poruchy u starších dospělých bez deprese v době zahájení studie.

Metodika

Studie byla součástí Finnish Vitamin D Trial (FIND) – randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studie probíhající v letech 2012–2018.

Do analýzy bylo zařazeno 2 434 účastníků (průměrný věk 68,2 roku; 42,5 % žen), kteří neměli v anamnéze depresi a neužívali antidepresiva. Účastníci byli randomizováni do tří skupin:

  • placebo,
  • vitamin D₃ 1 600 IU/den,
  • vitamin D₃ 3 200 IU/den.

Doba aktivní suplementace činila 5 let, s následným prodlouženým sledováním až do roku 2021 (průměrná délka follow-up 7,8 roku). Hlavním sledovaným parametrem byla incidence nově diagnostikované MDD, stanovená na základě lékařských záznamů v národních zdravotních registrech (ICD-10: F32, F33).

Hladiny 25-hydroxyvitaminu D byly měřeny u podskupiny účastníků, aby bylo ověřeno dosažení rozdílů mezi sledovanými rameny.

Výsledky

Na začátku studie měla většina účastníků dostatečné hladiny vitaminu D (průměrně ~75 nmol/l), pouze přibližně 9 % vykazovalo deficit. Suplementace vedla k očekávanému, dávkově závislému zvýšení sérových hladin vitaminu D, přetrvávajícímu po celou dobu intervence.

Během pětiletého období bylo zaznamenáno 33 případů MDD (1,4 % populace). Mezi jednotlivými skupinami nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly:

  • placebo: 14 případů,
  • 1 600 IU/den: 11 případů,
  • 3 200 IU/den: 8 případů.

Suplementace vitaminem D během samotného intervenčního období tedy významně nesnížila riziko rozvoje MDD.

Při započtení delšího sledování po ukončení suplementace se objevila hraničně významná redukce rizika MDD, zejména u vyšší dávky:

  • 3 200 IU/den: HR 0,54 (95% CI 0,30–1,00; p = 0,05),
  • kombinace obou dávek: HR 0,58 ve srovnání s placebem.

Naznačuje to možný opožděný ochranný efekt, který se projevil až po delším časovém horizontu.

Potenciální přínos suplementace byl výraznější u mužů než u žen, avšak vzhledem k nízkému počtu případů je nutná opatrná interpretace. Efekt nebyl zásadně ovlivněn věkem, BMI ani výchozími depresivními symptomy.

Praktický význam („practical utility“)

Tato studie ukazuje, že u převážně vitaminem D saturované starší populace nelze doporučit rutinní vysokodávkovou suplementaci vitaminu D jako účinnou primární prevenci deprese, ačkoli dlouhodobý, mírný ochranný efekt nelze zcela vyloučit. Výsledky jsou důležité pro realistické nastavení očekávání lékařů, farmaceutů i pacientů ohledně role vitaminu D v oblasti duševního zdraví.

Reference

PubMed

Fulltext

Ahl N.-M., Hantunen S., Tuomainen T.-P., et al.
Vitamin D supplementation and incidence of major depressive disorder – A randomized clinical trial.
Clinical Nutrition. 2026;57:106570.
doi:10.1016/j.clnu.2025.106570