Úvodem
Vitamin D je v tucích rozpustný sekosteroid, který je tradičně považován za klíčový regulátor kostního metabolismu, homeostázy vápníku a fosforu. Jeho působení je umožněno vazbou na receptor vitaminu D (VDR), po níž přímo i nepřímo moduluje expresi tisíců genů.
Dosavadní údaje ukazují, že vitamin D je důležitý pro vývoj mozku, zralou mozkovou činnost a souvisí s mnoha neurologickými onemocněními, včetně Parkinsonovy choroby (PD). Vysoká frekvence nedostatku vitaminu D u pacientů s Parkinsonovou chorobou ve srovnání s kontrolní populací byla zaznamenána již téměř před dvaceti lety.
Tato pozorování jsou obzvláště zajímavá vzhledem k neuroprotektivnímu účinku vitaminu D, který se uplatňuje působením neurotrofních faktorů, regulací růstu nervů nebo prostřednictvím ochrany před cytotoxicitou. Zdá se, že nedostatek vitaminu D souvisí se závažností a progresí onemocnění, hodnocenou pomocí Unified Parkinson’s Disease Rating Scale (UPDRS) a Hoehnovy a Yahrovy (H&Y) škály, nikoli však s věkem vzniku PD a délkou trvání onemocnění.
Nálezy a závěr
Studie zjistila, že riziko pádu bylo spojeno právě s nižšími hladinami vitaminu D u Parkinsonovy choroby (PD). I když se souvislost mezi hladinami vitaminu D a motorickými příznaky ukazuje jako možná, výsledky studií zkoumající souvislost s nemotorickými příznaky jsou celkem rozporuplné.
Dosud existuje jen velmi málo důkazů o možnosti využití suplementace vitaminu D ke snížení klinických projevů a invalidity u pacientů s PD. Nicméně vzhledem k pozitivní rovnováze mezi potenciálními přínosy oproti omezeným rizikům terapie však bude suplementace vitaminem D u pacientů s PD pravděpodobně v blízké budoucnosti zvážena, pokud bude potvrzena v klinických studiích.
