Dostupné důkazy ukazují, že hladiny vitaminu D jsou spojeny s diabetem 2. typu (T2DM) a chronickým onemocněním ledvin (CKD) ve světle různých extraskeletálních účinků. Cílem studie bylo zhodnotit souvislost mezi hladinami 25-hydroxyvitamínu D [25(OH)D] s klinicko-patologickými rysy a progresí CKD u T2DM.
Retrospektivně bylo zařazeno 182 pacientů s T2DM a CKD stadia 1 až 4 (G1-G4). Identifikace hladiny 25(OH)D v séru spojené s progresí CKD byla provedena pomocí Kaplan-Meierovy analýzy přežití a Coxových modelů proporcionálních rizik. Dále jsme provedli analýzy citlivosti s časově váženým průměrem (TWA) hladiny 25(OH)D v séru u 75 účastníků, abychom posílili zjištění.
Medián sérové hladiny 25(OH)D byl u účastníků studie 26 nmol/l se střední dobou sledování 42 měsíců, během nichž 70 pacientů (38 %) čelilo progresi CKD. Kumulativní výsledky ledvinných funkcí byly signifikantně vyšší u nejnižšího tercilu sérové hladiny 25(OH)D v Kaplan-Meierově analýze (P < 0,001). Analýzy Coxových regresních modelů proporcionálních rizik konzistentně naznačovaly významně vyšší riziko progrese CKD u nejnižšího tercilu hladiny 25(OH)D v séru ve srovnání s nejvyšším tercilem hladiny 25(OH)D v séru (P = 0,03). Zmíněné vztahy zůstaly robustní s další analýzou citlivosti dat, která ukázala souvislost mezi nižšími hladinami 25(OH)D s nepříznivým renálním výsledkem u pacientů s T2DM a CKD.
Zjištění studie prokázaly, že pacienti s T2DM a sníženou hladinou 25(OH)D měli zhoršenou funkci ledvin a měli zvýšené riziko progrese CKD u pacientů s T2DM. Vše naznačuje, že dlouhodobé udržování optimálních hladin vitaminu D od raného věku může být spojeno se sníženým budoucí riziko rozvoje CKD u T2DM.
