Cílem této studie bylo zjistit vliv podávání vitaminu D na výsledky in vitro fertilizace (IVF) u neplodných žen se syndromem polycystických ovárií (PCOS) a inzulínovou rezistencí (IR).
Do studie bylo zařazeno 305 neplodných pacientek s PCOS a inzulínovou rezistencí podstupujících IVF. Všechny pacientky podstoupily orální glukózový toleranční test (oGTT) a byla jim změřena krevní koncentrace vitaminu D.
Výsledky: Pacientky byly rozděleny do čtyř skupin podle hladiny vitaminu D séru a podle toho, zda podávání vitaminu D začalo před asistovanou reproducí. Hladiny vitaminu D ≥50 nmol/l byly definovány jako normální.
- Skupina I – nedostatek vitaminu D bez léčby (hladina vitaminu D pod 50 nmol/l);
- Skupina II – normální hladina vitaminu D (≥50 nmol/l);
- Skupina III – normální hladina vitaminu D po léčbě vitaminem D a
- Skupina IV – nedostatek vitaminu D i po léčbě vitaminem D.
Úspěšnost implantace vajíčka byla 8,5 % (9/106) ve skupině I, 49 % (24/49) ve skupině II, 49,1 % (55/112) ve skupině III a 14,3 % (18/126) ve skupině IV.
Potvrzené klinické těhotenství v jednotlivých skupinách bylo 19,3 % (11/57), 65,2 % (15/23), 66,7 % (38/57) a 23,5 % (16/68).
Úspěšnost implantace vajíčka a dosažení klinického těhotenství ve skupinách s normální hladinou vitaminu D (skupiny II a III) byly významně vyšší (p<0,05) než v dalších dvou skupinách. Sérové hladiny vitaminu D velmi tesně souvisely s klinickým těhotenstvím a mírou implantace (p<0,01).
Mezi čtyřmi skupinami byly také významné rozdíly i pokud jde o úspěšnost oplodnění (80 ± 16%, 93 ± 10%, 90 ± 12%) a 79 ± 23%), míru oplodnění dvou pronuclei (2PN) (59 ± 21%, 72 ± 14%, 76 ± 17% a 66 ± 24%) a rychlost štěpení (76 ± 20%, 91 ± 10%, 89 ± 24% a 76 ± 25%).
Obzvláště výrazné rozdíly byly pozorovány v jednotlivých skupinách také v počtu vysoce kvalitních embryí (20 ± 16%, 63 ± 25%, 55 ± 22% a 32 ± 19%) a v počtu dostupných embryí vhodných k implantaci (2,5 ± 1,8, 5,8 ± 2,8, 5,2 ± 2,4 a 3,6 ± 1,9) (vše p<0,01).
Mezi pacientkami s nedostatkem vitaminu, které byly léčeny podáváním vitaminu D a jejichž hladina vitaminu D se normalizovala (skupina III) se ve srovnání s pacientkami, u nichž se hladiny vitaminu D nevrátily k normálu (skupina IV), byla zjištěna mnohem vyšší míra implantace a klinického těhotenství.
Pacientky ze skupiny III, které měly po léčbě vitaminem D normální hladiny vitaminu D, měly stejný počet embryí vysoké kvality jako skupina II, která měla normální hladiny vitaminu D (skupina III versus skupina II; 7,6 ± 4,1 oproti 10,6 ± 5,2; 55 ± 22 % vs. 63 ± 25 %; p<0,05).
Závěry: Terapie vitaminem D může pomoci vrátit sérové hladiny vitaminu D u neplodných žen s PCOS a IR na normální hodnoty, což vede ke zlepšení kvality embryí a významně vyšší míře klinického těhotenství. Udržování normální hladiny vitaminu D v séru u žen s PCOS je velmi důležité pro dosažení úspěšného klinického těhotenství po oplodnění in vitro (IVF) nebo intracytoplasmatické injekci spermatu (ICSI).
